Urzův povídkový se(x se)rver
Rozcestník
Autor: Agroses
Kategorie: znásilnění

Přátelská výpomoc

(komentáře k povídce)

Byla maličká, drobná, mrštná a rychlá; měla to na sobě ráda. A nejen ona, muži na ni mohli oči nechat; dříve si to nepřipouštěla, ale postupem času si to začala užívat, ráda provokovala, líbilo se jí mít navrch, líbilo se jí, když po ní chlapi šíleli.
Měla kamaráda, u kterého si po letech všimla, že i on se na ní dívá s tou známou jiskrou v očích, nejdříve ji to překvapilo, pak si ale začala hrát, provokovala ho, dráždila, a když k němu chodila na návštěvu, oblékala se vyzývavě a dělalo jí nesmírně dobře, když viděla, jak jí chce.
Občas na ní něco zkusil, dotkl se jí, ale ona jej vždy odmítla. Ne explicitně, nechtěla, aby se přestal snažit, k čemuž ho vždy povzbuzovala. Měla úžasný pocit pokaždé, když si s ním hrála, jednou, když u něj byla na návštěvě, se na něj dlouze zadívala, olízla si rty a ten spodní skousla zuby, on byl v tu chvíli zasažen jako elektrickým proudem. Přikročil k ní a dal jí ruku na krk. Nečekala to, ale celkem v klidu zavrtěla hlavou a posuňkem dala najevo, že nic nebude.
K jejímu úleku však stisk zesílil: "Co to děláš? Pusť mě!" vykřikla, on však natáhl ruku, čímž jí hrubě přirazil ke zdi. V jeho sevření byla jako pírko. Překvapilo i vyděsilo ji, jak snadno s jejím tělem může manipulovat. "Nech mě" stěží vypustila z úst přiškrceným hlasem.
On se jen lehce samolibě usmál: "Chováš je jako děvka, a tak s tebou budu i jednat".
Ještě nedořekl, když ucítila jeho druhou ruku v rozkroku. Šokovaně si uvědomila, že přesně to vždy chtěla, provokovala a odmítala muže, zatímco ve skrytu duše vždy doufala, že nějaký se odbít prostě nenechá. Okamžitě zvlhla, na což zareagoval úšklebkem: "přesně to jsem si myslel".
Jeho arogance ji nesmírně štvala, ale ještě více vzrušovala, přece se ale jen proto neodevzdá, chytla ho oběma rukama a pokusila se zbavit prstů, které šmejdily kolem její kundičky; celkem záhy pochopila, že odpor bude nejspíše marný, nedosáhla totiž ničeho, krom silnějšího stisku na krku, začala lapat po dechu, toho on příliš nedbal, vklouzl prsty do její mušličky tak náhle a rychle, až jí projela vlna vzrušení.
Zatímco si hrál s její vlhkou kundičkou, stisk nepovoloval a začal jí docházet dech. "Není tak zaneprázdněn mou kundou, až zapomněl, že nedýchám?" problesklo jí hlavou. Zpanikařila. Začala do něj bušit. Ne, že by mu to nějak vadilo, ale získala jeho pozornost. Stisk sice povolil, ale záhy zjistila proč: "Tak holčička se chce bít?" zeptal se pobaveně. "Ne, já jen nemohla-" "Ticho, nebo dostaneš roubík" nenechal ji dokončit větu. Otočil jí čelem ke zdi, jednou rukou chytil její ruce za zády a druhou se natáhl pro pouta. Ucítila na zápěstích dotyk kovu.
Dřív, než se stihla vzpamatovat, byla ještě bezmocnější než předtím. Krom toho, že proti němu pořád jako peříčko, teď neměla ani ruce. Kdyby byly alespoň před ní, jenže za zády se s nimi nedá dělat vůbec nic.
Začal jí trhat oblečení a po cárech ji svlékat, za chvíli před ním stála nahá. Pásl se na jejím studu: "Chceš, abych tě pustil, ty malá děvko?" Původně ji napadlo odpovědět něco peprného a poukázat na to, jak hloupě se ptá, ale po zhodnocení situace dala přednost prostému ano.
"Fajn, budeš pro to ale něco muset udělat. Lehni si na postel, chci tě tam na zádech a s hlavou přehozenou přes okraj." Zaváhala, ale viděla, že nežertuje a došlo jí, že to myslí vážně. "Ty... ses asi úplně zbláznil, že jo?" Nechtělo se mu s ní dohadovat, tak jí prostě vzal a na postel hodil; do požadované polohy si jí sám upravil. Nedalo to moc práce. Nevěřícně se na něj podívala, uvažovala, že bude křičet, jenže roubík? To je ještě mnohem horší varianta!
Zatímco přemýšlela, sundal si kalhoty, takže se náhle jeho ztopořený penis ocitl přímo před jejím obličejem: "Otevři pusu."
Otevřela pusu, aby zaprotestovala, jenže on jí ho tam prudce a náhle vrazil. Nečekala to. Měla ho najednou až v krku. Začala dávit. On přesně věděl, co přijde a užíval si, jak se její nahé tělo bezmocně zmítá. Párkrát jí přirazil do pusy, jako kdyby to byla kundička a pak jí nechal nadechnout: "Tohle budeš brzy umět jako nic" a jak dořekl, znovu přirazil dovnitř, dřív, než stihla cokoliv. Ne tak hrubě, jako poprvé, takže vydržela o něco déle, pak ji znovu nechal chvilku, aby se vzpamatovala.
Ani jeden z nich nedokázal odhadnout, jak dlouho ta hra trvala, její oči slzely a boj s dávicím reflexem byl vysilující. On si užíval, jak pokaždé, když přestala zvládat, začalo se její tělo cukat. Měl ho před sebou jako na dlani, mohl se jí kdykoliv a kdekoliv dotknout, což občas také dělal, čímž jí dováděl k šílenství. Miloval, jak se její tělo zmítalo, když zajel hlouběji. A ona s tím nemohla nic dělat.
"Teď se pořádně nadechni." Raději poslechla. Vrazil jí ho tam a začal přirážet jak šílený. Dávila, zmítala se, ale nemohla nic dělat. Jeho její rozbouřené tělo ještě víc vzrušovalo a dovádělo k nepříčetnosti. Když už měla pocit, že se snad každou chvíli udusí, mocně přirazil do jejího krku a začal stříkat. Nezbývalo jí, než vše poslušně spolykat.
"Zasloužila sis svobodu," prohlásil, sejmul jí pouta a nahou s cáry oblečení v rukou ji vyhodil z domu. Nemohla uvěřit tomu, jak se k ní zachoval a ještě méně jeho drzosti, když na ni zavolal: "Zítra v tuhle dobu tě čekám, máš se ještě učit!" A ona věděla, že nedokáže nepřijít.

Počet zobrazení povídky: 640
Publikováno: 2016-05-20 19:39:09

 

Hodnocení

Zpracování povídky hodnotilo 0 čtenářů.

Námět povídky hodnotilo 0 čtenářů.


Když se zaregistrujete, budete moci povídku také zhodnotit.





© 2008 Urza
Provozovatel webu není žádným způsobem zodpovědný za obsah, který na stránky umístí uživatelé.
Autoři, čtenáři i náhodní kolemjdoucí mohou s obsahem webu nakládat, jak uznají za vhodné; povídky jsou volně šiřitelné.
Stránky obsahují sexuálně explicitní materiály. Nezletilé osoby a všichni, kterým by tento obsah mohl vadit, nechť okamžitě opustí tento web.